Iva Procházková
Iva Procházková se narodila roku 1953 v Olomouci. Dětství prožila kromě prvních tří let v Praze. Po maturitě na gymnáziu J.Nerudy nemohla z politických důvodů dále studovat. Prošla řadou zaměstnání, mimo jiné se živila jako kuchařka a uklizečka. V roce 1983 emigrovala se svým manželem, režisérem Ivanem Pokorným, a dětmi do Rakouska. Tam a posléze v Německu strávila jedenáct exilových let. Psala divadelní hry a knihy, především pro děti a mládež. Některé byly oceněny prestižními literárními cenami. V roce 1995 se vrátila do České republiky a začala spolupracovat s nakladatelstvím Melantrich, Albatros, Amulet, Mladá Fronta, Arsci a dalšími. Žije v Praze a po krátkém působení v České televizi pracuje dnes jako spisovatelka a scénáristka na volné noze.
Můj vztah ke knihám a knihovnám
Prababička Žofie sedí ve svém houpacím křesle, kapičku pod nosem, brýle na nose a v rukou knížku. Taková je moje nejranější vzpomínka na olomoucký domov. Knížka byla od prababičky neodmyslitelná, takže ji s ní strýček i namaloval. Hřbet knihy není na plátně obrazu čitelný, mohu se tedy jen dohadovat, co v té chvíli zvedlo koutky prababiččiných úst vzhůru, zda darebáctví chytré lišky Bystroušky, potíže pana Michelupa s jeho nevypočitatelným strojem anebo některá z Torbergových vídeňských humoresek.
Jana Čeňková – Nad knihami Ivy Procházkové
Iva Procházková je svým záběrem tematickým i žánrovým přední prozaičkou české literatury pro děti a mládež devadesátých let dvacátého století. Celá její tvorba z tohoto období byla vydávána v Německu a ověnčena prestižními cenami v německy hovořících zemích.
Před svým exilem v roce 1983 vydala u nás jediný titul pro mládež Komu chybí kolečko? (1980), který již napověděl její budoucí svébytné umělecké směřování, vyznačující se tvarovými experimenty a nově uchopenými tématy identity dětí a dospívajících.
Nejnovější román Procházkové Nazí je hlavně o samotě, neporozumění a bezradnosti
Recenze ke knize Nazí
Iva Procházková je česká spisovatelka, která se soustředí na tvorbu pro děti a mládež. Kromě knih píše i televizní a divadelní scénáře. Část svého života prožila v Německu, proto její knihy vycházejí jak v češtině, tak v němčině. Ocenění za své publikace získává v obou zemích. U nás byla například v roce 2007 oceněna Magnesií Literou za knihu pro děti Myši patří do nebe. I její poslední román pro mládež nazvaný Nazí posbíral nominace na nejprestižnějších soutěžích v Čechách i Německu.
Když dočtete jakoukoli knihu, zpravidla ve vás zanechá alespoň na pár dní nějaký pocit. Jakýkoli. Čím zajímavější příběh a zpracování, tím je tento pocit hůře definovatelný. A přesně takový ve mně zůstal po četbě Nahých.
Nakoukla jsem na pár dní do života pěti „dospělých dětí“. Jejich příběhy v knize ani nezačínají, ani nekončí. Jedná se opravdu jen o nahlédnutí. A právě tím je kniha v kladném slova smyslu zvláštní. Ona vlastně vůbec nijak nekončí. Ani dobře, ani špatně. Nemohla jsem tedy po přečtení být bezprostředně šťastná či smutná. Však proč by autorka měla zvolit jednoznačný konec. Puberťáci mají celý život před sebou, proč tedy jejich příběh nějak ukončovat?