„Nevšimnou si, že nejsme v jídelně?“
„Všimnou, ale až za chvíli.“
Melindina ústa. Její svetr s norským vzorem.
„Můžu ti ho sundat?“
„Miluješ mě?“
Tma, ozářená sněhovou plání za oknem.
„Proč jsi zhasla?“
„Stydím se. Nikdy jsem s žádným klukem nebyla… takhle.“
Svetr je pryč. Tričko taky. Ještě podprsenka.
„Můžu ti ji rozepnout?“
„Miluješ mě, Robine?“
Konečně ruce na holém těle. Je teplé, vláčné. Chvěje se.
„Je ti zima?“
„Ne. A tobě?“
„Taky ne.“
Pocit rostoucího chvatu. Už jsou u postele. Stále šeptají.
„Miluješ mě?“
Obrys její hlavy na polštáři, nic víc není ve tmě vidět. Bez účasti zraku se stávají ostatní smysly vnímavější. Melindina kůže voní po hořkých mandlích. Nechutná tak.
„Co to bylo?“
„Olízl jsem tě.“
„Nejseš trochu divnej?“
„Chtěl jsem vědět, jakou máš chuť, co je na tom divnýho?“
Když se dotkne jejího stehna, proletí elektrická jiskra. Prudce se k ní přitiskne.
„Já se bojím, Robine.“
„Bojíš? Mě?“
Nuceně se jejím slovům směje. Není mu do smíchu. Je napjatý k prasknutí.
„Nesměj se. Miluješ mě?“
Ani šeptat už nemůže. Všechno ho bolí, jak se to v něm pne. Proč to musí být takovéhle? V takovém stresu? Chtěl by hladit, ochutnávat, nechat po sobě klouzat její dlaně, chtěl by pomalu posouvat hraniční kameny. Místo toho se bezhlavě žene k cíli.
„Počkej… Robine, ne… já nechci. Nech toho, Robine!“
Nechat? Teď nechat? To přece nejde! To nemůže myslet vážně! Určitě to říká jen tak. Je to pro ni poprvé. Tak jako pro něho.
„Neboj, to bude dobrý,“ uklidňuje ji, ačkoli sám klidný není. Slyší svůj přerývaný hlas. Ocitl se ve větru, který vyráží dech. Strhává. Nedá se proti němu jít.
A najednou zaječení.
„Nemůžeš odpovědět? Je pro tebe takovej problém odpovědět mi na jednu jedinou otázku?“
„Jakou…,“ uragán dechu, „…jakou otázku?“
„Ptala jsem se tě, jestli mě miluješ!“ Odstrkává ho od sebe. „Miluješ mě?“
„Ne.“ Chce od něj odpověď, má ji mít. „Nemiluju tě.“
A znovu, přímo do jejího ucha. Stejně hlasitě jako ona. Aby to náhodou nepřeslechla. Aby už skončila s tím ptaním.
„Nemiluju tě, Melindo! Ne-mi-lu-ju!“
Nazí (2009)
Nazí je román o dospívání. Horké léto, Berlín, ochočená evropská příroda na českosaském pomezí – to jsou kulisy příběhu, který není vyprávěn zrovna lineárním způsobem. Pět mladých lidí se ocitlo na rozcestí. Ať chtějí nebo ne, musejí se rozhodnout, kudy dál. Jejich cesty se někdy protínají, někdy běží paralelně, jindy se míjejí. Aniž by o tom věděli, kladou si identické otázky, řeší podobné problémy. Vlastně jde o příběhů pět, které ale teprve dohromady dávají smysl a vypovídají o jedné jediné veličině, známé i neznámé: dnešní dozrávající generaci.
Sylva má sice nadpůměrně vysoké IQ, ale není schopná podřídit se požadavkům současné společnosti. Chová se nespoutaně, instinktivně. Její otec je Čech, matka Němka, žijí odděleně, ale stále nedospěli k rovodu. Sylva si v neustálém těkání mezi nimi připadá rozštěpená. Její čas v Berlíně je jako cesta džunglí, ve které náhodná míjení i osudová setkání naznačují, po které stopě se vydat.
Niklase dělí už jen krůček od plnoletosti, ale k zralosti má ještě daleko. Jeho láska k Evitě mu postupně mění život v šílený narkomanský kolotoč, ze kterého se těžko dá vyskočit. Evita žije sice uprostřed velkoměsta, ale zároveň ve svém soukromém světě, který ji čím dál víc vzdaluje od reality. Místo vysněné svobody se postupně dostavuje nevyhnutelná závislost. Nejen na drogách, ale i na lidech, kteří jí je poskytují. V okamžiku, kdy potkává Niklase, nemá už dost vůle jeho cit naplno opětovat.
Filip chce ke světu přistupovat jako intelektuál, ale neplánovaná demonstrace ekologických aktivistů, setkání s energickou Berenikou a konflikt s policií, který skončí rvačkou a zatčením, během jediného večera a noci rozmetají jeho svět převzatých hodnot. Nakonec je schopný velkolepě bláznivého gesta nahoty, kdy se dotýká všeho, je vším.
Robin má kolem sebe kruh a nikoho do něj nepustí. Jeho nepřístupnost se datuje od Velkého Třesku, přesně řečeno od večera v horské boudě, kdy byl nařčen, že znásilnil spolužačku. Přestože se jeho otci, právníkovi, podaří obvinění zpochybnit a syna z ošemetné záležitosti vytáhnout, Robina prožitá zkušenost žene k uzavřenosti a neschopnosti navázat nový vztah. Setkání se Sylvou je důležitým mezníkem na jeho osobní cestě zrání.
Nazí je příběh, který zachycuje dnešní sedmnáctileté v jejich každodennosti. Vliv techniky a civilizace se kříží s elementárními potřebami dospívajících, s jejich přirozenou touhou po skutečném dotyku a dochází k nevyhnutelnému střetu. U některých mých hrdinů se odehrává pod povrchem, takřka nepozorovaně, u jiných vyústí ve vzpouru či v drama.
vydalo nakladatelství Paseka 2009