Myši patří do nebe (2006)

Myši patří do nebe (2006)
Žánr
Tvorba pro děti a mládež
Nakladatelství
Albatros

Když myška Šupito prchá před hladovým lišákem Bělobřichem, nedívá se napravo ani nalevo. Jaký div, že zakopne o pivní zátku, zaplete se do vyčnívajícího kořenu a pak už jen padá a padá. Pádem z vysoké skály však příběhy malé myšky nekončí, ale naopak začínají. Tak jako každá správná myš dostane se i Šupito do zvířecího nebe a tam ji čeká tolik houpaček, kolotočů, skluzavek a jiných atrakcí, že neví, kterou si dřív vybrat. Že se v její blízkosti nakonec ocitne i Bělobřich sice zezačátku vypadá jako katastrofa, brzy se ale ukáže, že v nebi je opravdu všechno jinak a i z dřívějších úhlavních nepřátel se mohou stát ti nejlepší kamarádi. Pobyt uprostřed houpaček a radovánek však není nekonečný. Jednoho dne se Šupito musí rozhodnout, co dál.

 

vydal Albatros 2006, ilustrace Markéta Prachatická
Kniha získala cenu Litera Magnesia 2007 a cenu Zlatá stuha 2006

 

 

Brána se sama od sebe otevřela a Šupito pomalu, s bušícím srdcem proklouzla na druhou stranu. Šla co noha nohu mine a na každém kroku se rozhlížela. Do neznámých míst vstupovala vždycky opatrně. Všude mohlo číhat nebezpečí a rozumná myš s tím musela počítat. Proto nikdy neriskovala – ani když byla mrtvá.

Za bránou se prostírala louka a na ní se klikatila pěšinka mezi kapradím. Vedla k vysokým borovicím. Vypadalo to tu podobně jako za hájovnou, takže Šupito ze sebe brzy setřásla všechnu úzkost. Koupelna musí být tam, kde je voda, pomyslela si a rozběhla se po pěšině směrem, odkud slyšela bublání a zurčení.

Za chvíli dorazila na kraj lesa. Tam zůstala stát a bezradně se rozhlížela. Doma, ve svém lese, znala každý pařez, každý kámen, ale tady se bála, že zabloudí. Pěšina se kamsi vytratila, bublání vody se ozvěnou rozléhalo z různých stran a ona nevěděla, kudy dál.
„Pořád rovně!“ ozvalo se nad ní. Zvedla hlavu a uviděla strakapouda. Seděl na větvi borovice a zvysoka, jak to dokážou jenom strakapoudi, si Šupito prohlížel. „Nová, co?“
„Hledám koupelnu,“ řekla Šupito zdvořile. Rozhodla se, že si nebude strakapoudova povýšeného tónu všímat. Je přece myš – bude se chovat slušně, ne jako někdo!
„Že vy myši pořád něco hledáte!“ utrousil strakapoud. „Ještě jsem neviděl jedinou, která by běžela rovnou za zobákem!“
„To bude asi tím, že my myši žádný směšný, ukoptěný zobák nemáme,“ neodpustila si Šupito jízlivou poznámku. S některými tvory se při nejlepší vůli nedalo mluvit vlídně! Ale strakapouda její odpověď ani v nejmenším neurazila.
„To je síla, to si musím zapamatovat! Řeknu to datlovi, až ho uvidím!“ rozřehtal se. „Na něj se to přesně hodí: směšný, ukoptěný, smradlavý zobák!“
„Smradlavý jsem neřekla!“
„Řekla neřekla, datla to dožere. Už se těším, jak se bude vztekat. Je totiž příšerně nafoukaný, na všechny kouká shora,“ poučil ji strakapoud a vznesl se.
„Počkej, kudy mám běžet?“ zavolala Šupito.
„Že vy myši pořád běháte! Poleť se mnou, jsme tam za chvilku!“
Šupito si uvědomila, že vlastně umí létat. Jak na to mohla zapomenout? Vznesla se a v mžiku strakapouda dohonila.
„Pořád rovně?“ křikla se na něj.
„Pořád,“ přikývl a Šupito zaslechla, jak se v letu pochechtává. „Pořád rovně za tím směšným, ukoptěným, smradlavým zobákem!“

Recenze & Aktuality

Můj vztah ke knihám a knihovnám

Prababička Žofie sedí ve svém houpacím křesle, kapičku pod nosem, brýle na nose a v rukou knížku. Taková je moje nejranější vzpomínka na olomoucký domov.

Jana Čeňková – Nad knihami Ivy Procházkové

Iva Procházková (*1953) je svým záběrem tematickým i žánrovým přední prozaičkou české literatury pro děti a mládež devadesátých let dvacátého století. Celá její tvorba z tohoto období byla vydávána v…

Kateřina Ctiborová – Nejnovější román Procházkové Nazí je hlavně o samotě, neporozumění a bezradnosti

Iva Procházková je česká spisovatelka, která se soustředí na tvorbu pro děti a mládež. Kromě knih píše i televizní a divadelní scénáře. Část svého života prožila v Německu, proto její…