Penzion na rozcestí


Penzion na rozcestí

Nejedná se o sbírku povídek v běžném slova smyslu. Je to volná trilogie na zamlčené téma. Volná, neboť nepoutá své hrdiny navzájem pevně k sobě, nevláčí je od příběhu k příběhu, aby jim všem na konci udělila společné rozhřešení; nechává je existovat vedle sebe, snad o sobě ani nevědět, a přece prožívat totéž.

Emigrace, fenomén, o kterém jsem dříve jenom přemýšlela či slyšela vyprávět, vstoupila do mého života, lépe řečeno můj život vstoupil do ní. A postupně, jak se měnil můj vztah k onomu širšímu světu, v němž jsem se rozhodla žít, měnily se i moje city vůči staré vlasti. Vlast – vlastnit: Kořeny obou slov jasně ukazují, jak se to s naší láskou k otčině má. Všude, kam se dnes člověk vrtne, potkává lidi s domovinou v kufru. V kapse. V srdci. Někteří ji za sebou táhnou jako trestaneckou kouli. Jiní vám ji při nejbližší příležitosti vyzpívají či vypláčou. Národ se stěhují – zase jednou. Při tom stěhování každý něco ztrácí a něco získává. To je zamlčené téma této drobné trilogie.

z doslovu

Melantrich 1991

Komentáře nejsou povoleny.